Salomon Mayer Rothschild, narozený 9. září 1774 ve Frankfurtu nad Mohanem.
Pro uspokojení velké poptávky po kolejnicích byla v roce 1847 postavena nová válcovna kolejnic, pojmenovaná podle Salomonova syna Anselmovou hutí. Na litografii Ernesta Knippela vidíme pohled na noční železárny. Z pohledu směrem na západ stojí vpravo Anselmova huť, za ní Rudolfova huť, vlevo od ní vysoká pec se slévárnou. Před vysokou pecí je řada úlových pecí na výrobu koksu. Zcela vzadu vpravo od vysoké pece stojí budova zámku postaveného v roce 1848, ve kterém žil ředitel podniku. Pokud Rothschildové pobývali ve Vítkovicích, měli v něm své pokoje, i když si v roce 1844 postavili vlastní sídlo, které bylo asanováno v roce 1976. Vpředu vlevo stál velký dům pro úřednické rodiny, vpravo tzv. dolní úřednický dům, mezi nimi protékala závodní strouha odvádějící vodu k Moravské Ostravě.
Důl s názvem Ferdinand založila kapitula olomouckého arcibiskupství v roce 1830. 8. dubna 1843 koupil důl Salomon Mayer Rothschild, který jej přejmenoval opět na Anselm po svém synovi, protože víc synů neměl. V rukách Rothschildů byl důl postupně modernizován. Byla také rozšířena zdejší koksovna, která ukončila činnost v roce 1859, poté co byla v roce 1858 postavena koksovna Karolina v Moravské Ostravě, která také patřila Rothschildům. V roce 1872 si důl od rodiny Rothschildů pronajali bratři David a Vilém Gutmannové, kteří se zabývali velkoobchodem s uhlím. Ti již v roce 1873 společně s Rothschildy založili Vítkovické horní a hutní těžířstvo, do jehož majetku byl v roce 1894 zahrnut i Důl Anselm.
Joj to byla sláva, když 1. 5. 1847 přijel do Bohumína první vlak na posledním dokončeném úseku z Lipníka nad Bečvou a spojil tak Vídeň s Ostravou. Vlak přijel na nádraží, které díky rozhodnutí radních bylo postaveno tři kilometry za městem na katastru obce Šunychl. Kolem nádraží začala vyrůstat nová osada nejdříve s označením Šunychl-Bohumín nádraží, posléze Nový Bohumín nyní Bohumín. Díky snadné dosažitelnosti po železnici přišla do Bohumína v roce 1873 první velká migrační vlna. 20 000 přistěhovalců do městečka s původním stavem 2 000 obyvatel převážně z Pruska a Polska, zatlačilo české obyvatelstvo do defenzívy. Z Pruska a Čech přichází školený personál jak do Bohumínských tak do Vítkovických železáren. Z Haliče přicházely zejména dělnické profese do dolů a hutí.
Železniční síť se dále rozšiřovala. Východní těšínskou část do Beskyd až na Bílou proťala železnice o pár let později, v západním směru pak bylo v roce1855 uvedeno její boční křídlo za Svinova do Opavy. Regionálně velmi významné bylo otevření Košicko-bohumínské dráhy položené v letech 1867-1872, která spojila region s Horními Uhrami.
Rothschildové byli známí jako velcí mecenáši a sběratelé i křesťanského umění. Ač byli židovského vyznání, respektovali náboženské založení místních obyvatel.
Kostel Božského Spasitele v Ostravě (vlevo) měl sloužit hned čtyřem obcím, které se na jeho stavbě měly podílet poměrnou částkou. Tyto obce však usilovaly o vlastní farní správu a kostel, proto příspěvky na stavbu moravskoostravského kostela byly často příčinou sváru.
A tak paradoxně zatímco olomoucké arcibiskupství, které nad kostelem převzalo patronát a mělo tak dle patronátního práva uhradit třetinu nákladů stavby, vyplatilo jen necelých 33 tisíc zlatých, vysoké částky poskytli darem židovští podnikatelé, jako byl svobodný pan Rothschild a bratři David a Wilhelm Gutmannové.
Novogotický trojlodní kostel v Ostravě-Vítkovicích (vpravo) byl postaven v letech 1880–1886. Pozemek pro stavbu kostela a fary darovaly Vítkovické železárny (Rothschildové). Ty také poskytly stavební materiál a finanční podporu. V oltáři se nachází ostatky svatého Jana Sarkandera.
Počátkem 19. století, za svobodného pana Johanna Fridricha z Eichendorffu, byl vybudován v Šilheřovicích novy zámek, a to na místě staré renesanční budovy. Johann Fridrich si nového zámku příliš neužil. Sotva se nastěhoval do jeho nově vybudovaných místností, záhy zemřel. Dokončení stavby zámku se stalo záležitostí vdovy Marie Anny. Za jejího života se údajně začal budovat i zámecky park.
Za barona Anselma Salomona Rothschilda, který zámek v roce 1844 koupil, doznal značných změn jak šilheřovický zámek, tak zejména park. Postupně byly založeny tři umělé vodní plochy jako parková jezírka pod zámkem, u loveckého zámečku a Evelinino jezírko u romantické brány s kamenným kančím sousoším. Na parkových jezerech se chovaly labutě.
Jezírko, u nějž bývala Evelina šťastná, nese její jméno. Zde snila svůj sen o rodině, kterou chtěla svému milovanému Ferdinandovi dát. A také cítila lásku i podporu svého tchána Anselma, který dělal vše pro to, aby se v Šilheřovicích cítila opravdu šťastná. I to jezírko bylo vytvořeno pro ni.
Anselm Salomon Rothschild (1803 – 1874), zrekonstruoval zámeček v Šilheřovicích a založil tamní bažantnici. Jeho zájmy, na rozdíl od otce Salomona, se však nesoustřeďovaly pouze na rozmnožování kapitálu. Byl významným donátorem různých humanitních institucí a podporoval zejména umělce. Byl vášnivým sběratelem umění, jeho sbírka měla v roce 1872 více než šest set světově významných děl. Vybudoval pro ně ve Vídni na Renngasse svou vlastní galerii.
Rothschildové, i když sami nebyli křesťany, respektovali náboženské založení obyvatel obce. Finančně podporovali stavbu dvou kostelů v Ostravě, ale také měli trvale patronát nad šilheřovickým kostelem. Byli i patrony šilheřovické obecné školy, dobrovolných hasičů a vykonavateli dalších aktivit v obci, jejíž život zásadně ovlivňovali.
Albert Salomon Rothschild (1844 - 1911), jemuž se říkalo zkratkou obou jmen Salmon, se narodil ve Vídni jako nejmladší syn Anselma Salomona Rothschilda a Charlotty Rothschild. Stal se jedním z nejvýznamnějších představitelů rakouské větve bankovního rodu Rothschildů. Albert navštěvoval gymnázium ve Vídni, studoval v Brně a na univerzitě v Bonnu. V roce 1874 převzal vedení vídeňské pobočky Rothschildů. Také získal kontrolu nad Kreditanstaltem-Úvěrovou bankou pro obchod a řemesla a vytvořil z ní největší banku Rakousko-Uherska.
